Hra napsaná u
příležitosti významného životního jubilea Ivana Trojana jeho dvorním autorem,
v produkci společnosti FOURLEGS, s. r. o.
Dramaturgie:
Olga Šubrtová
Výprava:
Nikola Tempír
Kostýmy:
Katarína Hollá
Hudba:
Ondřej Dědeček, Antonín Hochmann, archiv,
John Williams - "Schindler ´s List" a Peter Michael Andrews - "Burn it to the Ground" - licence OSA,
Dimitrij Šostakovič - "Koncert pro housle a orchestr č.1 a moll, op.99 - III.Passacaglia. Andante" - licence Bärenreiter Praha
Hraje:
Ivan Trojan
Hlas
kostymérky: Veronika Khek Kubařová
Světová premiéra 19. 4. 2024 v Dejvickém divadle.
Délka představení 80
minut bez přestávky.
Nová
komedie Petra Zelenky, autora a režiséra her Příběhy obyčejného šílenství,
Teremin, Dabing Street, Elegance molekuly nebo Fifty, je exkluzivní
zpovědí elitního filmového rekvizitáře, který měl raději předměty než lidi do
té doby, než přišla ONA. Muž ve vrcholné životní krizi, opomíjená hvězda své
profese, rozervaný mezi láskou k nedostupné ženě a celoživotní fascinací
předměty-rekvizitami.
Všechny postavy a rekvizity v tomto příběhu jsou smyšlené.
Víceméně.
Petr Zelenka a Ivan Trojan děkují Marku Taclíkovi za
velkorysost a grácii, s jakou tento jejich kamarád přijal roli hlavního
záporného hrdiny příběhu.
Zvláštní poděkování
režiséra:
Bohumila Zelenková, Klára
Lidová, Veronika Khek Kubařová
Poděkování:
Alena Hrbková, Milan
Chrdle (foto)
Bella Tempírová (nákres
plánku „Kde je zakopaný chlast“)
Richard Forst, Anna Forstová (cvičitelé žab)
Miloslav Šmejkal
(grafika)
Martin Rybář, Hotel Opera
(premiérové pohoštění)
Josef Dušátko, Kytky od
Pepy (květiny)
Eva Kejkrtová Měřičková,
Hana Alblová, Lucie Hašplová (produkce)
Eva Suková, Andrea
Tomešová (redakce)
Petra Hladíková (web)
Technici a rekvíci:
Hana Alblová, Ondřej Dědeček, Petr Taclík, Dan Kubík, Antonín Hochmann,
Dominik Šimurda, Filip Jiskra, Marek Hašpl
PETR ZELENKA O ŽÁBÁCH:
Žáby je hra, kterou jsi
napsal přímo pro Ivana Trojana a sám režíruješ její nastudování. Pokud vím, je
to tvoje první monodrama. Jak k tomuhle rozhodnutí došlo?
Během zkoušek hry Fifty se Ivan zmínil, že promýšlí
možnost sám si produkovat hru, konkrétně monodrama. Když nevyšla jeho varianta
číslo jedna, přihlásil jsem se s tím, že bych se rád pokusil napsat pro něj
původní text. Velice rychle jsme se domluvili na základních obrysech spolupráce
a tématu. A zbytek je historie, jak se říká. Pro nás pro oba je to první
setkání
s touto formou. Několik měsíců jsem studoval texty nejrůznějších
zahraničních monodramat, zkoumal jejich úskalí. Znovu jsem si uvědomil, jak vysoko
nad vším ční Susskindův Kontrabas z roku 1983, ve Studiu DVA k vidění
v podání Martina Huby,
či dříve Karla Heřmánka v Divadle Bez
zábradlí.
Proč jsi pro hru zvolil
právě tohle téma? Uvažoval jsi o tomhle příběhu už dříve, nebo tě napadl až
poté, co jsi věděl, pro koho píšeš?
Bylo jasné, že Ivan nepůjde cestou svého osobního
příběhu, obnažování se na veřejnosti, tedy tak zvané stand-up comedy. Zároveň
jsem ale chtěl, aby nějak zúročil své letité působení ve filmu a
v divadle. Kdysi jsem měl v plánu napsat seriál
o filmových profesích
a teď jsem se k tomu obloukem vrátil a napsal zpověď filmového
rekvizitáře. V jeho osudu jsem pak sloučil více skutečných i zcela
vymyšlených motivů. Ačkoliv hrdina z pozice rekvizitáře velice ostře
vystupuje proti hercům, hra jako taková je i díky Ivanovu mistrovství poctou
hereckému řemeslu.
Jak se zkouší monodrama
s Ivanem Trojanem?
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že proti sobě
budeme u stolu sedět jen my dva, že žádní další herci nepřijdou. Pak už to šlo
snadno. Zkoušení bylo – viděno z mého pohledu – radostné a snadné. Výrazně
nám pomohla dramaturgyně Olga Šubrtová a scénograf Nikola Tempír, se kterými
spolupracuji opakovaně, i moje maminka a žena Klára. Skvělé bylo, že jsme mohli
pro zkoušení využít scénu Dejvického divadla i jeho zkušebnu, kde jsem pracoval
naposledy na hře Příběhy obyčejného šílenství.
Prostě v tomhle projektu se
tak nějak zúročilo těch posledních mých dvacet tři let u divadla. Ivan měl od
začátku velice přesný plán učení textu, který se mu dařilo přesně naplňovat. Nikdy jsem o něm nepochyboval, ale vidět, jak dostane
do hlavy těch 80 minut
čistého monologu, to je fascinující a neuvěřitelné zároveň.
rozhovor vedla Eva Suková
