Petr Zelenka
ŽÁBY


Motto: „Prezident Havel byl rekvík.“


o hře

Hra napsaná u příležitosti významného životního jubilea Ivana Trojana jeho dvorním autorem, 

v produkci společnosti FOURLEGS, s. r. o.



Dramaturgie: Olga Šubrtová


Výprava: Nikola Tempír


Kostýmy: Katarína Hollá


Hudba: Ondřej Dědeček, Antonín Hochmann, archiv


Režie: Petr Zelenka 


Hraje: Ivan Trojan 


Hlas kostymérky: Veronika Khek Kubařová 


Světová premiéra 19. 4. 2024 v Dejvickém divadle.

Délka představení 80 minut bez přestávky. 


Nová komedie Petra Zelenky, autora a režiséra her Příběhy obyčejného šílenství, Teremin, Dabing Street, Elegance molekuly nebo Fifty, je exkluzivní zpovědí elitního filmového rekvizitáře, který měl raději předměty než lidi do té doby, než přišla ONA. Muž ve vrcholné životní krizi, opomíjená hvězda své profese, rozervaný mezi láskou k nedostupné ženě a celoživotní fascinací předměty-rekvizitami.  

Všechny postavy a rekvizity v tomto příběhu jsou smyšlené. Víceméně.


Petr Zelenka a Ivan Trojan děkují Marku Taclíkovi za velkorysost a grácii, s jakou tento jejich kamarád přijal roli hlavního záporného hrdiny příběhu.


Zvláštní poděkování režiséra

Bohumila Zelenková, Klára Lidová, Veronika Khek Kubařová


Poděkování: 

Alena Hrbková, Milan Chrdle (foto)

Bella Tempírová (nákres plánku „Kde je zakopaný chlast“) 

Richard Forst, Anna Forstová (cvičitelé žab) 

Miloslav Šmejkal (grafika)

Martin Rybář, Hotel Opera (premiérové pohoštění)

Josef Dušátko, Kytky od Pepy (květiny)

Eva Kejkrtová Měřičková, Hana Alblová, Lucie Hašplová (produkce)

Eva Suková, Andrea Tomešová (redakce)

Petra Hladíková (web)


Technici a rekvíci:  

Hana Alblová, Ondřej Dědeček, Petr Taclík, Dan Kubík, Antonín Hochmann, 

Dominik Šimurda, Filip Jiskra, Marek Hašpl



PETR ZELENKA O ŽÁBÁCH:


Žáby je hra, kterou jsi napsal přímo pro Ivana Trojana a sám režíruješ její nastudování. Pokud vím, je to tvoje první monodrama. Jak k tomuhle rozhodnutí došlo?


Během zkoušek hry Fifty se Ivan zmínil, že promýšlí možnost sám si produkovat hru, konkrétně monodrama. Když nevyšla jeho varianta číslo jedna, přihlásil jsem se s tím, že bych se rád pokusil napsat pro něj původní text. Velice rychle jsme se domluvili na základních obrysech spolupráce a tématu. A zbytek je historie, jak se říká. Pro nás pro oba je to první setkání 

s touto formou. Několik měsíců jsem studoval texty nejrůznějších zahraničních monodramat, zkoumal jejich úskalí. Znovu jsem si uvědomil, jak vysoko nad vším ční Susskindův Kontrabas z roku 1983, ve Studiu DVA k vidění v podání Martina Huby, 

či dříve Karla Heřmánka v Divadle Bez zábradlí.


Proč jsi pro hru zvolil právě tohle téma?  Uvažoval jsi o tomhle příběhu už dříve, nebo tě napadl až poté, co jsi věděl, pro koho píšeš?


Bylo jasné, že Ivan nepůjde cestou svého osobního příběhu, obnažování se na veřejnosti, tedy tak zvané stand-up comedy. Zároveň jsem ale chtěl, aby nějak zúročil své letité působení ve filmu a v divadle. Kdysi jsem měl v plánu napsat seriál 

o filmových profesích a teď jsem se k tomu obloukem vrátil a napsal zpověď filmového rekvizitáře. V jeho osudu jsem pak sloučil více skutečných i zcela vymyšlených motivů.  Ačkoliv hrdina z pozice rekvizitáře velice ostře vystupuje proti hercům, hra jako taková je i díky Ivanovu mistrovství poctou hereckému řemeslu.


Jak se zkouší monodrama s Ivanem Trojanem?


Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že proti sobě budeme u stolu sedět jen my dva, že žádní další herci nepřijdou. Pak už to šlo snadno. Zkoušení bylo – viděno z mého pohledu – radostné a snadné.  Výrazně nám pomohla dramaturgyně Olga Šubrtová a scénograf Nikola Tempír, se kterými spolupracuji opakovaně, i moje maminka a žena Klára. Skvělé bylo, že jsme mohli pro zkoušení využít scénu Dejvického divadla i jeho zkušebnu, kde jsem pracoval naposledy na hře Příběhy obyčejného šílenství. 

Prostě v tomhle projektu se tak nějak zúročilo těch posledních mých dvacet tři let u divadla. Ivan měl od začátku velice přesný plán učení textu, který se mu dařilo přesně naplňovat. Nikdy jsem o něm nepochyboval, ale vidět, jak dostane 

do hlavy těch 80 minut čistého monologu, to je fascinující a neuvěřitelné zároveň.


rozhovor vedla Eva Suková